Zadání návrhu rodinného domu architektovi je souborem důležitých informací, které by měly více či méně přesně popsat představu budoucího bydlení stavebníků. Bez podrobného a důkladně promyšleného zadání domu je smysluplná práce na návrhu téměř nemožná. Čím přesnější a podrobnější zadání je, tím lepší lze očekávat výsledek, který bude v budoucnu potvrzen spokojeností obyvatel nového domu.
Zadání má různou formu od ústně sdělené představy při osobních schůzkách přes text, přesně definující počet členů rodiny, účel a velikost místností, sklon střechy, barvu omítky až po náčrty půdorysů, které si stavebníci sami připraví. Od kreslení vlastního návrhu investory spíše zrazuji, abych je zbavil frustrace z neúspěšného boje s dlouhými chodbami nebo příliš strmým schodištěm do patra. Právě na architektovi je, aby zhmotnil i tak protikladné požadavky jako je velký a nerušený výhled do zahrady a současně obyvatele uvnitř domu uchránit před pohledy sousedů a kolemjdoucích. Nejlepší pro mě je, pokud mi klienti sdělí své požadavky formou stručného textu, ve kterém popíšou svoji představu o budoucím bydlení.
Zadání by mělo obsahovat údaje přesně vyčíslitelné, počet členů budoucí domácnosti, jestli má být dům přízemní nebo patrový, kolik aut bude rodina parkovat v garáži a v neposlední řadě také kolik by dům měl stát. Velikost konkrétního pokoje přitom nemusí být dána pouze dvěma rozměry, ale třeba požadavkem, že se do pokoje musí pohodlně vejít starožitný příborník po prababičce nebo promítací plátnu pro filmové večírky s přáteli. Již pro počáteční návrh potřebuji znát i takové detaily, jakým způsobem budou obyvatelé topit krbových kamnech. Budou ochotni a schopni každoročně připravovat dřevo pro denní topení nebo budou v krbu oheň zapalovat pouze při víkendovém posezení u vína a dřevo si koupí u pumpy?
V zadání by se měli stavebníci pokusit popsat i těžko vyčíslitelné vlastnosti navrhovaného domu, pocity z celkového bydlení v domě, atmosféru jednotlivých místností nebo třeba náladu zahrady v zimě.
Stejně jako se vyvíjí můj návrh, vyvíjí se i zadání stavebníků. Opakovaně se setkávám se stejnými reakcemi na počáteční návrh, který bývá přijat velmi vřele a klienty vyhodnocen jako ten nejlepší a jediný možný. Za týden již potřebuje několik drobných změn a o dva týdny později výrazné přepracování, protože jeden z manželů nechce spát v přízemí a druhý chtěl mít doma saunu, o čemž ten druhý dosud neměl ani potuchy.
S postupem času nabírají informace o požadavcích na budoucí bydlení velmi důvěrného charakteru, a je proto je třeba s nimi odpovídajícím způsobem zacházet. Nedílnou, avšak velmi přínosnou součástí konzultací, jsou drobné rozbroje klientů, kterých bývám jako architekt svědkem a které souvisejí s rozdílnými pohledy na společné bydlení v novém domě.
Dobře prodiskutované zadání umožňuje také odolat tlaku nejbližšího okolí, které návrh vysněného domu zkritizuje nebo i zatratí, neohlížeje se na čas, který s návrhem architekt i investoři strávili. Odbornost "kritiků" většinou bývá podložena třicetiletým bydlením v panelovém domě (ví tedy co je pro bydlení třeba) nebo stavbou garáže a chaty (ví jak nejlépe a z čeho stavět).
Pokud architekt správně pochopí potřeby investora a najde s klienty společnou cestu, nestojí na jejím konci pouze nový dům, ale hlavně jeho spokojení obyvatelé, ke kterým bývá architekt zván už ne jako odborník, ale jako host nebo dokonce rodinný přítel.
Psáno pro časopis Dřevostavby 6/10
čtvrtek 25. listopadu 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat